Hokejová extraliga - cizinec vs junior
💸 Proč je Extraliga plná cizinců? Klíč je v ceně.
Za angažováním zahraničních hráčů v Tipsport Extralize nestojí vždy jen touha po vyšší sportovní kvalitě. Často je hlavním motivem ryze ekonomická kalkulace: Zahraniční transfer je pro klub finančně mnohem výhodnější než získání srovnatelného talentu z vlastních řad nebo od jiného českého klubu. Systém tzv. tabulkového odstupného, který má chránit výchovu mládeže, se tak stává bariérou pro mobilitu mladých Čechů.
Diskuze o kvótách na cizince se obvykle soustředí na morální a sportovní dilemata. Ale skutečný důvod, proč kluby upřednostňují hráče ze zahraničí, tkví v samotném přestupním řádu Českého hokeje. Zatímco za mladého českého hráče je nutné platit vysoké částky za výchovu, u cizince stačí zaplatit minimální administrativní poplatek.
Rozdíl v nákladech: Junior vs. Cizinec
Kluby, které potřebují doplnit kádr, stojí před volbou: koupit českého juniora nebo cizince?
1. Český hráč: Vysoké tabulkové odstupné (Výchovné)
Pokud chce extraligový klub získat talentovaného hráče do 23 let z jiného českého klubu, musí mateřskému klubu uhradit tabulkové odstupné, které je navrženo k financování jeho mládežnické výchovy.
Kategorie hráče (příklad) | Orientační tabulková hodnota |
Hráč do 20 let (bez smlouvy) | Statisíce až přes 1 milion Kč |
Mladší extraligový hráč (např. 21 let) | Přes 1 milion Kč (až k 1,5 milionu Kč a více) |
Hráč z I. ligy do Extraligy | Až 1,2 milionu Kč |
Příklad z praxe: Klub A potřebuje pro třetí lajnu mladého útočníka. Talentovaný dvacetiletý Čech hrající v klubu B má tabulkovou hodnotu 1,2 milionu Kč. Klub A musí tuto částku uhradit klubu B, i kdyby s hráčem podepsal minimální smlouvu.
2. Zahraniční hráč: Minimální transferová karta
Pokud stejný klub A získá hráče ze zahraničí (např. z nižší švédské, slovenské, nebo kanadské ligy), situace se radikálně mění.
Poplatek IIHF (Transferová karta): Klub obvykle platí pouze administrativní poplatek za vydání mezinárodní transferové karty Mezinárodní hokejovou federací (IIHF), který se pohybuje v řádech desítek tisíc Kč (nebo ekvivalentu v eurech), což je zanedbatelná částka ve srovnání s českými tabulkami.
Jednání: Klub vyjednává pouze o platu hráče a agenta, bez nutnosti platit kompenzaci původnímu klubu.
✅ Výhody pro kluby a ❌ Nevýhody pro Čechy
Tento zásadní ekonomický nepoměr vede k paradoxní situaci, kdy zahraniční hráč je pro český klub levnější sázkou.
Výhody pro extraligové kluby:
Finanční úspora: Klub ušetří statisíce až miliony korun na tabulkovém odstupném, které by jinak musel zaplatit jinému českému klubu.
Rychlé a čisté řešení: Zahraniční přestup je administrativně snazší a umožňuje rychlé doplnění kádru bez zdlouhavých sporů o výši odstupného.
Kvalita za "nízkou" vstupní cenu: Za ušetřené peníze na tabulkách může klub teoreticky cizinci nabídnout vyšší plat, a získat tak ověřenou kvalitu, namísto sázky na nejistého českého juniora s vysokou cenovkou.
Nevýhody pro mladé české hokejisty:
Blokace mobility: Vysoké tabulkové odstupné znehybňuje domácí přestupní trh. Mladý hráč uvízne v klubu, kde nemá prostor pro rozvoj, protože si jej jiný klub nemůže dovolit vykoupit.
Volba exilu: Nejtalentovanější junioři často volí odchod do zámoří (CHL, NCAA) nebo jiných evropských lig, které systém tabulkového odstupného neznají. V zahraničí tak získávají volnost v kariéře, ale česká Extraliga přichází o své nejlepší talenty.
Nedostatek prostoru pro růst: V důsledku ekonomické volby klubu dostávají zahraniční hráči prostor na úkor českých mladíků, což se v dlouhodobém horizontu negativně projevuje na zkušenostech a kvalitě základny pro národní tým.
Systém, který měl původně chránit investice do mládeže, se tak paradoxně stává jednou z hlavních překážek pro rozvoj mladých českých hokejistů.